Jeřábová dráha (JD) musí pro svůj bezproblémový provoz splňovat určitá kritéria z hlediska své prostorové polohy. Tolerance jsou dané českými státními normami:
Při kontrole geometrického tvaru se vyhodnocují odchylky na jednotlivých kolejích (rovinatost, přímost) a vztah kolejí mezi s sebou (rovinatost, rovnoběžnost, rozchod). Četnost kontroly jeřábových drah není nikde skriktně stanovena. V ČSN 732601 (Provádění ocelových konstrukcí) se uvádí četnost kontrol jeřábových drah jednou za 5 let. Tato norma již není platná, byla nahrazena obsahem norem ČSN EN 1090-1, 1090-2 +A1 a 732604 (více info zde).
| Parametr | Norma 1090-2 | Norma 735130 | |
|---|---|---|---|
| Třída SC1 | Třída SC2 | ||
| Tolerance v rozchodu kolejnic (s) | s < 16 m - ± 10 mm s > 16 m - ± (10 + (s-16)/3) v mm |
s < 16 m - ± 5 mm s > 16 m - ± (5 + (s-16)/4) v mm |
s < 10 - ± 3 mm s > 10 m - ±(3+(s-10)/4) v mm |
| Tolerance v bočním směru koleje na celou délku | ± 10 mm | ± 5 mm | ± 10 mm |
| Tolerance v bočním směru koleje na délku 2 m | ± 1,5 mm | ± 1 mm | ± 1 mm |
| Výšková tolerance úrovně hlavy koleje | ± 15 mm | ± 10 mm | ± 10 mm |
| Rozdíl výškové úrovně kolejí v příčném směru |
s < 10 m - ± 20 mm |
s < 10 m - ± 10 mm s > 10 m - ± s/1000 mm |
± 10 mm |
| Výškový rozdíl koleje v délce 2 m | ± 3 mm | ± 2 mm | ± 2 mm |
| Maximální sklon kolejnice na délce pole L | vyšší hodnota ± 10 mm nebo L/500 | vyšší hodnota ± 10 mm nebo L/1000 | nedefinuje |
Norma ČSN 732604 (Ocelové konstrukce - Kontrola a údržba ocelových kontrukcí pozemních a inženýrských staveb) definuje celou řadu pojmů kolem kontroly jeřábových drah, ale jasně řečený interval a rozsah kontrol v ní také nenajdete. Záleží na zařazení jeřábové dráhy (konstrukce) dle normy ČSN EN 1090-2. Dle této normy je konstrukce charakterizována:
Na základě tohoto zařazení lze z normy vyčíst následující intervaly kontrol - běžná prohlídka jednou za 5 let, podrobná prohlídka jednou za 10 let. V rámci běžné prohlídky se geometrický tvar dráhy zaměří pouze v případech pochybností v rámci podrobné prohlídky se geometrický tvar přeměřuje vždy. Kontroly se většinou provádí po montáži, generální opravě či rekonstrukci a dále v pravidelných intervalech, které jsou stanoveny buď výrobcem nebo interními předpisy organizace (např. v návaznosti na předpisy pro bezpečnost práce). Údaje z technických norem nejsou právně závazné, ale jsou jako dobré výchozí vodítko. Četnost kontroly tedy závisí na vnitřních předpisech provozovatele jeřábové dráhy.
Pro měření je nutné zajistit přístup k jeřábové dráze. Měření probíhá ve většině případů nad každou podpěrou, pouze v případě délky polí nad 18 m i v polovině mezi podpěrami. Při zaměřování dráhy je nutné zastavit provoz a zařízení vypnout. Je to nutné jak z hlediska bezpečnosti tak z hlediska vlastního měření (pokud by byl jeřáb na druhé straně haly v provozu, měření bude jeho pohybem negativně ovlivněno). Jeřáby jsou v době měření umístěné v krajních polohách dráhy.
Pro měření jeřábových drah lze využít tří metod - srovnávací přímku, polární metodu a metodu protínání z úhlů. Nejpřesnější je metoda srovnávací přímky, kdy se na jeden kraj kolejnice pomocí speciálního přípravku umístí theodolit (či totální stanice) a na druhý konec koleje ze umístí záměrný terč. Spojnice theodolitu a terče vytvoří přímku, ke které se vztahují směrové odchylky, které se odečítají na měřítku na jednotlivých bodech kolejnice. Výšky se poté určí nivelací čí trigonometricky.
Metoda protínání z úhlů se s výhodou využije při zaměření nepřístupných míst, pomocí změření daného bodu ze dvou míst se určí jeho poloha a jedná se o metodu nejméně využívanou.
Nejrychlejší, nejpoužívanější a nejméně přesná (pro většinu případů však postačující) je metoda polární. Měřit je možné z jakéhokoliv místa (ideálně ve stejné výšce jako hlavy kolejnic), najednou dojde ke zaměření polohy i výšky. Nejproblémovějším místem polární metody je měření délek, které je potřeba určit co nejpřesněji. Každou délku měříme 3-5x a akceptujeme ji pouze v případě že rozptyl měření není větší než 1 mm. Pro další zpřesnění probíhá měření ze dvou míst, každý bod dráhy je tak změřen 2x.
Vyhodnocení zaměření probíhá jednak z hlediska geometrického tvaru, kdy je každou kolejí proložena regresní přímka a poté vyhodnoceny odchylky k této přímce a to jak směrové tak výškové a pak z hlediska případné rektifikace, kdy je posuzováno převýšení kolejí, rozchod dráhy a jsou určeny odchylky od ideální osy.